Nestačí jen komunikovat (vztahy)

15.04.2018

Ve filmech i v partnerstvích vidíme klasický obraz, dva, kteří si spolu nepovídají a jen se potkávají, míjejí a na druhou stranu milenci, kteří mají oči jeden pro druhého a melou a smějí se. Lidé se ale neodcizí protože spolu málo mluví ale naopak; málo spolu mluví, protože jsou na cestě k odcizení, protože necítí od druhého pozornost a přijetí. 
    Po určité době spolužití vyjdou na světlo všechny negativní stereotypy, které každý máme. Staneme se pracovním týmem, který řeší všechny provozní potřebnosti. Najednou tam není prostor pro ocenění, zájem, pozornost, objetí, lichocení, radost z toho, že jsme spolu. Když to někde po pěti, deseti letech manželství je, tak je to opravdu dar, který stojí za oslavu. Ale vraťme se. Po té jedné dekádě, někdy dřív, se oba poznají, vytěží z daru lásky, která je spojila a nastává okamžik, kdy oba prokouknou své stíny. poznají slabosti druhého, které jsou velmi lidské, jsou většinou dlouholetým dědictvím celého rodu. A jsou buď s pokorou probojovávány anebo přijaty. Pokud s nimi člověk zápasí, získává od druhého úctu a uznání. Pokud je pouze přenáší do dalšího pokolení přestává růst a vyprazdňuje se jeho charisma. 
A proto jsou nejsilnější na vztahu vlastně krize:-)) Proč? Protože se v nich můžeme dostat opět samy k sobě a přes stud vlastní nedokonalosti udělat další krok ve svém vývoji.