fúze

Během psychoterapie, vlastně během jakékoli hlubší práce na sobě narazíme dřív nebo později na jednu podstatnou věc. Zjistíme, že chceme něco změnit, že nechceme už něco prožívat..úzkost, vzorce chování, opakované pocity slabosti. Můžeme o tom mluvit, pojmenovat to, můžeme to i během terapie pochopit. Stejně nás to provází dál. 

Existuje jedno místo uvnitř, které je za úzkostmi, za rolemi, které hrajeme pro všechny okolo i pro sebe. To místo je podobné zvuku ticha. Je to stav mysli,  který je ještě před tím, než se staneme někým. Je to jen prostor a my. Prostor, kde nejsme přehlcený nutkáním nějak se chovat, tvářit, snažit. Něco dokazovat, něco nepřiznávat a skrývat. 

V tomto prostoru, jsme konečně schopni být skutečně tvůrčí,  přijmout všechno kým jsme. 

Podle mého se individuální práce s terapeutem velmi významně posune, pokud budeme pečovat o sebe tímto tvůrčím, hlubinně prožitkovým způsobem.