Zen a umění manželského poradenství

Jeden lék, který existuje, když je vztah dlouho na dně, ale oba mají pořád skutečnou touhu, aby se to zlepšilo, je síla tady a teď. Přítomný okamžik je jediný a nejmocnější lék na pocit marnosti, na strach z konce, na nedůvěru. Protože, když si plně uvědomujeme, že právě teď tento okamžik je to jediné, co můžeme žít, tak se najednou ocitneme v tak hluboké přítomnosti, jako bychom se spojili s bohatstvim, štěstím a smysluplným naplněním života. Právě teď, jedině a pouze teď, můžeme pohladit tvář svého dítěte, nebo se se dotknout čehokoliv. Právě teď můžeme být přítomný tomu, když ten druhý vynakládá úsilí o usmíření. Pokud bereme vážně přítomný okamžik, nemáme tendenci ho znehodnocovat, vysvětlovat a zabíjet naší hlavou. Všechny deprese z minulosti, obavy co bude, to vše je v hlavě, ale skutečný život je jedině v tento okamžik. Ten jediný žijeme a tím, jak ho dokážeme zvládnout, dokážeme tvořit to, co přijde dál.

Zní to tak jednoduše, ale pro člověka je to ten nejtěžší úkol. Přítomný okamžik se jeví tak nedůležitý oproti obrovským dramatům, které vytváří naše mysl. Je tak nepatrný ve srovnání s minulými zraněními, které v sobě máme. Jeho síla vypadá jako síla pěšáka na šachovnici oproti obrovské bitvě, která je před námi v naší hlavě. Ale jde jen o maskovací manévr pěšáků, to oni rozehrávají konstelaci celé situace, to oni svými jednoduchými kroky zabírají místa, která pak brání královnu. Klíčovou sílu přítomného okamžiku uvidíme, když si uvědomíme po čem touží člověk, který druhého ztratil, nebo dokonce ztrácí svůj život. To, po čem toužíme, je právě prožití těch nejkratších okamžiků, ve kterých se vůbec nic dramatického nedělo. Jen jsme vnímali přítomnost toho druhého, nebo laskavé paprsky podzimního slunka, či zvuk omývání písku zpěněnými vlnami moře.

Teď prakticky trochu z manželského poradenství:-).

Když se ocitneme po těžké krizi v okamžiku, kdy si oba řeknou, že spolu chtějí tvořit dál společnou cestu, přichází na řadu velká práce s přítomným okamžikem. Jediné, co je potřebné, je věnovat mu stoprocentní pozornost a důležitost. Jedině v přítomném okamžiku uvidíme snahu druhého nám naslouchat, jedině v přítomném okamžiku se můžeme na svého člověka plně otočit, dívat se na něj a naslouchat mu. Jedině pokud se snažíme být přítomni, tak dokážeme zaznamenat změny v chování toho druhého, které jsou pro nás osobně třeba nepatrné, ale pro něj znamenají velké úsilí.

Dva úhlavní nepřátelé tohoto úsilí jsou naše megasložitá, neustále pochybující hlava a naše zraněné rozsekané srdce.

Samozřejmě, že vyléčení je o pomalém čase, jde o slow - food, jako když vaříte hovězí vývar. A samozřejmě naše šílená hlava a bolavé srdce to mnohokrát proti pěšákovi vyhrajou.

Ale tak jako v Buddhově snaze o osvícení. Výsledky jsou jemné jako květy vlčích máků, ale mají v sobě neuchopitelně hlubokou sílu jako úsměv Dalajlámy.

Takže kdo vyhraje dnešní den? Nenávist, žárlivost a zaslepená slova, nebo všímavé pobývání v přítomnosti, která nám neproteče mezi prsty?

A to jsme ještě vůbec nemluvili o vztahu se svým vnitřním dítětem. To čeká třeba roky, až s ním zvládneme být v přítomnosti aspoň malou chvíli a dovolíme mu, aby byl v přítomném okamžiku společně s námi.