Ten obraz je tam už 11 let

Čas od času padne otázka, co je vlastně terapie?

Lidi mi řeknou, prostě si s někým povídáš a poradíš mu, jsi psycholog, máš školy, jsi odborník. Tak někomu poradíš, kdo je zrovna ve slepé uličce, rozvádí se, nebo neví co dál. A druhé nejčastější a asi úplně nejčastější je: lidi se k tobě přijdou vypovídat, ty je posloucháš a jim to udělá dobře. Konečně se někomu mohou vypovídat a uleví se jim.

Já vám ale řeknu, co je terapie ve skutečnosti.

Nejdřív se musíte zastavit, to trvá někdy jedno sezení, někdy ale třeba pět sezení nebo pět měsíců. Není neobvyklé, že po půl roce, co ke mně chodí klient, vejde do dveří, zastaví se, rozhlédne se a řekne: co to je za obraz??? Ten tady minule nebyl. Samozřejmě, že byl, je tam už jedenáct let.

Co je to zastavení? Je to okamžik, kdy si plně uvědomíte, že tady jste. Jste tady v tuhle chvíli, sedíte na gauči, cítíte vůni mátového čaje a kousek od vás sedím já. Slyšíte můj hlas, slyšíte svůj hlas, slyšíte mezery mezi tím, jak přemýšlíte. Ano, když člověk uslyší ticho mezi větami, tak to znamená, že došlo k zastavení.

Poté, co dojde k zastavení, přichází další situace a to je otevření. Když dovolíme tichu, aby zaznělo, stane se, že znovu otevřeme svoji duši, která je zvědavá jako dětské srdce, plné očekávání, co v tom příběhu přijde teď. Naše duše se stane zvědavá, zvídavá, dobrodružná. Je otevřená novým pohledům. To se pak stane, že oba, terapeut i klient začnou prozkoumávat všechna do té doby kamenná přesvědčení. Vytesaná slova v našich myslích, o kterých se domníváme, že jsou naše. Společně je začnete prozkoumávat, zjišťovat, jaký vztah je k vám váže. Že pod nimi jste ještě někdo jiný, víc svobodný, víc na svojí cestě, na cestě, která je lákavá, i když není úplně na dosah.

Během cesty prozkoumávání vstupujeme společně s klientem do krajiny, která není snadná, a otevřenost je i odvahou ustát věci, které bolí. A taky putujeme po krajině, která je plná srandy, dětské radosti a údivu.

Kromě jiných věcí je třeba si uvědomit jednu zásadní: I když je psychoterapie v zásadě rozhovor, používáme slova, kterým naše mysl rozumí a chápe je. Přesto se dotýkáme hloubky, která je v duších, srdcích, myslích člověka hluboko pod povrchem. Často nerozumí ani klient, ani terapeut, co je to za síly, které ho drží, že nemůže udělat krok z místa. Co je to za démony, které nás drží v pocitu hanby, i když bychom rádi pohlédli do slunce a roztančili se na louce a vrhli se vstříc hladině očistné vody.

I když žijeme v přesvědčení a přesvědčování, že je to rozum a vědomí, které řídí naše životy, tak hluboké světy pod vědomím, jsou ty, které rozhodují o nejdůležitějších krocích našeho života.

Psychoterapie je sdílená cesta do těchto světů, cesta, kde vzniká otevřené, spolupracující spolupoutnictví a jejímž smyslem je, aby bylo člověku lépe, aby netrpěl a naplnil svoje touhy po úlevě a radosti.